(Asi) Vyhynulé zvíře - vakovlk psohlavý

9. června 2008 v 20:20 | Radka |  O zvířatech
Vakovlk Psohlavý neboli tasmánský tygr, vlkovec psohlavý, vlkoun zebří, vlkoun vačnatý
Hodně lidí si myslí že je to šelma, ale není to pravda. Vakovlk je vačnatec, který svýma nohama, zuby, kůží, kňučením i vrčením připomíná psa. Má však silný ocas-jako klokan. Dokáže zabít stejně velké zvíře jako je třeba ovce. Přestože je tento vačnatec s největší pravděpodobností již zcela vyhuben doufají dosud někteří vědci, že by mohl být znovu objeven v hlubokých pralesích Tasmánie. Kolonisté, kteří zavedli v 19 století na Tasmánii chov ovcí, viděli ve vakovlkovi asi pro jeho vnější podobnost s vlkem nepřítele svých stát a začali ubohé zvíře pronásledovat. V letech 1888 až 1914 jich bylo zabito nejméně 2 268, a choroba, zavlečená sem v roce 1910 ovčáckými psy, zahubila většinu zbylých vakovlků. A tak poslední z těchto vačnatců byl ve volné přírodě polapen v roce 1933 a o tři roky v zoologické zahradě v Hobartu umírá na úžeh. V roce 1985 se objevili zprávy, že vakovlk byl spatřen ve státě Západní Austrálie - zde by však podle našich dosavadních znalostí vymřel již před tisíci lety. V současné době se vynořili svědkové, kteří údajně spatřili vakovlky na Tasmánii - důkazy však stále chybějí.

Černá minulost: Vakovlk byl kvůli pověrám považován za nebezpečného a krvelačného živočicha. Byl masově vybíjen, také proto, že měl někdy za kořist domácí zvířata. Po jeho vyhynutí se však zjistilo, že zabil jen 2 lidi, navíc v sebeobraně. Poslední známý jedinec vakovlka uhynul 7. září 1936 v hobartské zoo. Od té doby bylo shromážděno více než 4000 zpráv o údajném pozorování vakovlků ve volné přírodě. Žádné z těchto pozorování však nebylo dostatečně hodnověrné a nepřineslo žádný hmatatelný důkaz o dalším přežívání vakovlků. Za vyhynulý druh byl vakovlk prohlášen v roce 1986.¨
Snad lepší budoucnost: Vědci se rozhodli, že by mohli geneticky vypěstovat "nového" vakolvlka (naklonovat). K úspěšnému naklonování vyhynulého živočicha je nutné úspěšně zvládnout několik kroků. Předně je nutné izolovat DNA, což se zřejmě nepodaří v celku, ale jen po malých kouscích. Dát tyto kousky dohromady v patřičném pořadí bude fuška. Nejdříve se musí přečíst genetický kód a pak srovnat získanou DNA s nějakou neporušenou a přitom dostatečně příbuznou, nejspíše tedy s DNA tasmánského ďábla (australský vačnatec). Díky tomu by šlo celou DNA poskládat. Technologie je známa, ale byla vyvinuta pro DNA člověka, což v praxi znamená, že pro vlkovce se musí připravit nové mikročipy, což bude trvat několik let. Pak se musí z v lihu naloženého embrya odebrat celé chromozomy, nebo vyrobit chromozomy syntetické a vložit do buňky nějakého příbuzného zvířete (chudák ďábel medvědovitý to všechno odnese), kde se snad uspořádají tak, aby vytvořily funkční DNA. Pak již nebude nic bránit tomu, aby byl stvořen klon zvířete, prakticky stejnou technikou, jaká byla použita u známé a dnes již bohužel nebohé ovce Dolly.
CHRONOLOGIE
2010 - Očekávané zrození prvního embrya tasmánského tygra
2005-2010 - Výroba syntetických chromozomů a jejich umísťování do buněk hostitele
2004 - Nalezení potenciálního hostitele a výzkum jeho rozmnožování
2002-2004 - V Austrálii a zřejmě i dalších zemích pokračují práce na sekvencování DNA tasmánského tygra
Pokračuje úsilí o nalezení živého tasmánského tygra, ale přes téměř 300 nahlášených případů nebylo ověřeno ani jedno pozorování
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tereza tereza | 7. března 2013 v 15:59 | Reagovat

mam rada vakovlka a doufam ze jeste nevyhinul

2 nina nina | 31. července 2015 v 12:33 | Reagovat

Vakovlk je nádherné zvíře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama